Scénická hudba k divadelnímu představení pořádanému amatéry na Fakultě informatiky Masarykovy univerzity v rámci Dies Academicus 2010.
Letos jsme si vzali pěkné sousto v podobě docela vážné hry. A romance k tomu! Pokračování »
Scénická skladba k části divadelního představení Projekt Čtvero (jako čtvero ročních období), konkrétně k části Zima.
Jedná se o dynamickou skladbu snažící se vytvořit nejen hudební doprovod k pohybovému divadlu, ale i podpořit jeho atmosféru a tím celkové vyznění. Posluchač se může postupně propracovávat alegorií padajících vloček, které jsou později uváleny ve sněhovou kouli valící se krajinou, aby byla v závěru rozmetána. Zvukové aranžmá zahrnuje vesměs nástroje symfonického orchestru, pro podpoření atmosférotvorné funkce byly využity syntetické plochy.
La Palla di Neve
Get the Flash Player to see this player.
Hudba k divadelnímu představení.
V obskurním Night Clubu Elsinor se odehrává novodobé postmoderně pojaté drama v duchu Shakespearova Hamleta. Místo Ofélie je zde Technocoura, místo Horacia Emoboy. Hamlet zastává místo barmana a oproti původní předloze je tu navíc Pes. Tak praví anotace uvedená na webu hry. Pokračování »
Znělka show v rámci rololové hry.
Jedná se o jediný motiv s akčnějším nástupem — předpokládá se následné ztlumení a přesun na zvukové pozadí, aby se tak vytvořil prostor pro slovo moderátorů show.
Pro svou šťavnatost byly jako dominantní zvoleny žestě a to hned v několika vrstvách. Rytmiku obstarávají vintage bicí a baskytara, jimž sekunduje poněkud bluesová kytara. Někde nahoře nad tím se převalují smyčcová legata.
Přehrát:
Get the Flash Player to see this player.
Hudba z divadelního představení, které se nekonalo.
Vzhledem k charakteru hry byla nakonec použita jedna skladba nastříhaná na části, které byly umístěny do předělů mezi obrazy či scénami.
Základní koncepce vychází z tanga, které mi přišlo vzhledem k charakteru hry velmi příhodné. Instrumentář jsem se pokusil volit naopak trochu nestandardně. Základní rytmus drží baskytara a bicí souprava, ovšem těžké „tango“ doby podporuje několik smyčců. Předráží jim jednoduchá harfa, která se ve zběsilém arpeggiu rozvine později. Skladbou se prolíná několik syntetických efektů, za zmínku rovněž stojí saxofon v závěru v aranži, která je typická spíše pro akordeon, jež je typický zase pro některá tanga. Pokračování »
Tentokrát jen taková maličkost (co že to asi může být ta „briccica“ v překladu?), která mě napadla. Žádné opulentní vrstvení se nekoná, jen jeden motiv, prostý a přímý. Briccica je tichá a lehká, může podbarvit krátký okamžik, něco, co nepotřebuje a třeba ani nesnese náročné hutné téma, něco s hvězdičkou, jestli si rozumíme.
Skladbě dominuje klavír zastřený a snad trochu zašlý. Jako celek by chtěla Briccica působit staře, unaveně, přesto s jiskrou, proto pravidelně se vracející šum a ruch, jako ze starého analogového média, možná desky, možná pásku magnetofonu s opotřebenými hlavami. O pojící plochy se starají ještě vysoká smyčcová legata doplňující podkladový klavír a syntetický zvuk s ve vlastní jednoduché harmonii. Nad tím vším se odvíjí tři melodická témata pro klavír, každé hrané trochu jinak a s trochu jiným vyzněním.
Přehrát:
Get the Flash Player to see this player.
Hudba pro divadelní představení studentského divadla podle hry Ivana Klímy.
Zvukové a částečně i kompoziční provedení hudby se odvíjí ve stylu přelomu 60. a 70. let u nás – v době, kdy Ivan Klíma napsal dramatickou předlohu. Harmonie většiny skladeb čerpá z jednoduchých postupů až „písničkového“ charakteru a je pak dále rozváděna až dalšími nástroji. Rytmickou sekci tvoří téměř výhradně bicí a kontrabas hraný pizzicato, který při vhodném aranžování ztrácí svou nepříjemnou „gumovost“ a překvapivě příjemně a zajímavě rozvíjí basovou linku. V basovém spektru se také pohybuje zvuk e-piana, které zase ve většině případů tvoří základ harmonie. Kromě toho také naznačuje melodický směr. V tom jde ruku v ruce se zvukem dnes už legendárních hammondových varhan, které jsem si prostě nemohl odpustit. Slyšel lze rovněž violoncello, které zastává výhradně roli melodickou, ač místy třeba jen doprovodnou.
Pokračování »
Nastal čas udělat něco jiného. Přejeden ambientem, když jsem zpětně procházel vlastní tvorbu, vskutku jsem tam příliš řízných kousků nenašel. Tohle by to mělo změnit.
Slovo Canale v Benátkách nabývá dvojího významu. Může se jednat o skutečnou stoku někde pod ulicemi nebo může jít o jeden z vodních kanálů, kterými jsou Benátky tak známé. A Canale se vydává tak trochu oběma směry.
Dost bylo hudby, řekl jsem si, když jsem tvořil tuhle zvukovou stopu. Jedná se o jakýsi návrat k ambientu, snahu navodit atmosféru prostředí bez výrazných hudebních ambicí. „Téma“ je založeno na několika syntetických zvucích, které jsou rozšířeny o zvukově zastřené bicí a baskytaru.
Přehrát:
Get the Flash Player to see this player.
Lucerna zde symbolizuje naději. Maják skomírajícího světla, které ukazuje cestu k nejasnému cíli. Ať už je jeho podoba jakákoliv, samotná cesta za světlem představuje naději, proto je Lanterna docela pozitivně laděna. Druhotnou motivací k volbě tématu byla neopomenutelná vánoční nálada, která se kolem přeci jen šíří.
Můžete v ní slyšet obligátní klavír, dechy, nějaké ty orchestrální perkuse a rytmické nástroje a hodně, hodně smyčců. Pozorní mohou rovněž rozeznat sbor kdesi v pozadí. Tentokrát žádné uměliny či jiné syntézy. ;o)
Jubilejní desátá skladba projektu Tona di Venice a také zřejmě poslední tohoto roku. Tady je.
Přehrát:
Get the Flash Player to see this player.