Tentokrát jen taková maličkost (co že to asi může být ta „briccica“ v překladu?), která mě napadla. Žádné opulentní vrstvení se nekoná, jen jeden motiv, prostý a přímý. Briccica je tichá a lehká, může podbarvit krátký okamžik, něco, co nepotřebuje a třeba ani nesnese náročné hutné téma, něco s hvězdičkou, jestli si rozumíme.

Skladbě dominuje klavír zastřený a snad trochu zašlý. Jako celek by chtěla Briccica působit staře, unaveně, přesto s jiskrou, proto pravidelně se vracející šum a ruch, jako ze starého analogového média, možná desky, možná pásku magnetofonu s opotřebenými hlavami. O pojící plochy se starají ještě vysoká smyčcová legata doplňující podkladový klavír a syntetický zvuk s ve vlastní jednoduché harmonii. Nad tím vším se odvíjí tři melodická témata pro klavír, každé hrané trochu jinak a s trochu jiným vyzněním.

Přehrát:
Get the Flash Player to see this player.

Tento článek byl publikován dne 29. 9. 2008 (Pondělí) v 20.07 v rubrice Hudba a zvuk, Tona di Venice. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat komentář nebo trackback z vašeho webu.